o. Tomáš Hoffmann

hoffmann

Odkud pochází: Letohrad

Na Vesmíru od: 1.7.2006

Co o něm řekli ostatní týmáci: odvážný, veselý, přirozený, rozumný, přátelský, nehledí na čas, když se věnuje druhým

Oblíbená barva: modrá, oranžová

Jak tráví volný čas: když je, rád se podívám na hodnotný film

Oblíbená činnost na Vesmíru: společné chvíle s týmáky a poznávání nových lidí

Oblíbené jídlo: jakkoli upravené maso se zeleninou – syrovou, podušenou, salátem...

Neoblíbené jídlo: ústřice (Bohu díky, měl jsme je jen jednou v životě)

Zaraduje se, když: vidím šťastného člověka, když padá sníh, či slunce prozáří zasněžené hory – a to se tu stává ;-)

Sourozenci: 3 bratři: starší Pavel a mladší Petr a Marek

Co mu můžete přivést: Ochotu vytvářet dobré vztahy a ... dobré víno :-)

Oblíbené hlášky: „To je pecka (šleha) !“; „Můj ty světe !“ (to jsem ale pochytil od Pepy – týmáka); „Děťátka ... !"

Dotazníček

Kdy jsi poprvé cítil, že tě volá Pán ke kněžství?

Poprvé mě to napadlo asi v 15ti letech. Musím ale přiznat, že jsem tuto myšlenku statečně zaháněl. Vždycky jsem měl totiž představu, že budu mít hodnou, hezkou, milující, inteligentní ženu a čtyři děti (byl jsem přesvědčen, že je to ta nejlepší varianta). Kněžství jsem vnímal jako něco tak velikého, čeho nejsem schopen ani hoden. Postupně jsem ale měl možnost se setkat s celou řadou kněží a dostal jsem se do nejrůznějších situací. Stále více jsem chápal, že nejde až tak o schopnost a hodnost být knězem, ale o povolání k němu. A to jsem zcela jasně zaslechl hned v začátku základní vojenské služby, při setkání s velikou duchovní bídou některých spoluvojáků. Najednou tu byla touha po kněžství a já do toho šel...

Nejzajímavější poznámka ze školy?

Na to si nepamatuju. Ale zajímavou chvíli, ve smyslu její nepříjemnosti, jsem prožil v prváku na gymplu, kdy mě jeden profesor vyhmátl. Musím přiznat, že jsem ve školách téměř neopisoval a tak jsem to neuměl. Prostě mě vyhmátl a myslím, že mu to nedalo ani moc zabrat :o)!

Kuriózní situace (známka) ze školy?

V druháku na chmelový brigádě, když se můj kamarád "velký svazák" (člen socialistického svazu mládeže) dozvěděl, že jsem věřící. Hodně jsme totiž spolu kamarádili již od té doby. Vím že mu bylo sympatické moje jednání, mé zásady a jak jsem se později dozvěděl, měl osobní předsevzetí i socialistický závazek, že ze mne udělá vzorového svazáka. A právě ten den, asi 10 května 1982, na chmelovém poli u Postoloprd, se mu tento ideál zhroutil. Do večera nebyl schopen práce!

Čím jsi chtěl být jako malý a proč?

Nejdříve řidičem kamionu, pak strojvedoucím. Posléze se mé ideály "vznesly" - chtěl jsem být pilotem. Vím, že mě přitahovala i některá další povolání. Nakonec jsem skončil "mezi nebem a zemí" - jako kněz.

Jaké jsou tvé zážitky z lyžování?

Mám-li to vyjádřit velmi stručně, na lyžích je to VŽDY pecka! Nebojím se říci superpecka. Pro lepší pochopeni: těžko bych hledal nějaký nejlepší konkrétní zážitek, ale s čistým svědomím a pravdivě mohu říci, že mít lyže na nohou (ať se jedná o lyže carvingové nebo běžky) a hole v rukou, je pro mne dar od Boha, kus nebe na zemi a i forma modlitby.

Co se ti vybaví, když se řekne "dream game"?

Tak to zase vím naprosto konkrétně: 1 - Pája z našeho týmu; 2 - nevím o čem to je, nikdy jsem to nehrál, ale musí to být nádhera protože o tom všichni básní...; 3 - musím si to zahrát

Cestuješ rád? Proč, kam, jak?

Ano, cestuji velmi rád! Zeměpis mne ve škole vždy bavil a toužil jsem po cestování, i když to tenkrát z důvodu totalitního režimu a prakticky zavřených hranic nebylo možné. Vše se ale změnilo (včetně režimu) a Pán mi dal a dává cestovat. A to tak, že hodně. Jak služebně (v minulosti při službě mládeži - třeba organizace Světových dnů mládeže, nebo pak i v době služby vojenského duchovního - vojenské mise do bolestného Iráku ...), tak potom s přáteli, se spolubratry kněžími, v rámci dovolené atd. Netušil jsem, že budu tolik cestovat. Vnímám to také jako dar od Pána, který zná touhy našich srdcí.

A proč mne cestování baví? Svět je krásný a tak pestrý ! Je tedy úžasné vidět, jak to Bůh vymyslel. A pak..., lidé v každé zemi jsou různí. Poznávání jiných kultur, mentalit, náboženství..., to vše je pro mne vždy nový objev a žasnutí!

Cestuji rád jakýmkoli prostředkem. Z toho, co jsem měl možnost zakusit mám stále moc rád auto, ale..."vznešenost" je vznešenost - letadlo má prostě prim :-)!

Bylo u Vás ve farnosti spolčo?

Ano, ale v té chvíli jsem já už byl v semináři. Jistý kontakt jsem s letohradským společenstvím, které bylo v těsně posttotalitních letech velmi živé a početné, ale vždy měl. Ale už i za totality jsem vždy vnímal jako jisté společenství farnost. Byla krásná a živá. Současně jsem již v době totality na studiích stavební fakulty v Praze poznal velmi živé společenství - studentské - kolem života Božího Slova. Musím říci, že tomuto společenství vděčím za mnoho, pokud ne za všechno...! Mám na mysli i mé rozhodnutí jít ke kněžství. Živé společenství je světlem. To dosvědčuji.

Jak jsi se ocitl v týmu na Vesmíru?

Pan biskup řekl a a já jsem šel: řečeno jednoduše a po pravdě. Samozřejmě ale bylo vše trochu domluvené dopředu a nebylo to z minuty na minutu. Od začátku mé jáhenské a kněžské služby jsem se velmi rád pohyboval mezi mladými a s mladými lidmi a snažil se spolu s nimi jít za Ježíšem. Otec biskup Karel a potom i Dominik netajili, že se mnou počítají do služby mládeži. Takže když končil 30.6.2006 můj závazek služby v armádě to, již předem trochu plánované, se uskutečnilo. A to od 1.7.2006.

Je důležité, aby tu kněz žil s týmem mladých lidí? Proč?

Vnímám jakési dva úhly pohledu. Zaprvé: jde nám o to, být živým křesťanským společenstvím - církví. A ta, aby žila, má i svoji strukturu, kterou jí v její základní podobě dal sám Ježíš (ustanovil apoštoly - později biskupy a je specielně vychovával a formoval). Přítomnost kněze jako pomocníka a spolupracovníka svého biskupa (tedy přítomnost "hierarchického prvku") je podle mne ve společenství křesťanů důležitá, abychom byli celou církví i s její strukturou, která má sloužit - ne být mrtvá.

Zadruhé: Kněz je člověk, který se dal Bohu do služby na celý život. Je svobodný pro Boží království. Vidím jako nesmírně důležité, aby v týmu lidí, kteří se rozhodli k intenzivní službě Bohu a dát Mu ve službě v církvi nějaký rok života, byl někdo, kdo se cele dal Bohu na celý život.

Co rád děláš ve volném čase?

Přiznávám, že kromě dovolené volný čas nemám. Ale snažím se stále víc si ho udělat. Vím, že je to životně důležité. Na četbu, hezký a hodnotný film - to mám moc rád, na sport. Zvláště pokud se v zimě naskytne možnost a chvíle, utíkám ... už to tu bylo: na lyže.

Co tě na mladých nejvíc fascinuje?

Jak jsou KRÁSNÍ! Mám teď na mysli mladého člověka - mladé lidi nejen po vnější stránce. Patří k tomu také jejich schopnost se nadchnout pro smysluplné věci. Nevadí, že tyto se mnohdy zdají nedosažitelné. Ví-li mladý člověk proč to, či ono dělat, udělá nemožné. Také touha po pravdě a spravedlnosti je mladému člověku vlastnější, než staršímu. A pak...: touha po plně prožitém životě.

Jaké zvířátko sis přál mít doma?

Já mám pocit, že žádné. Mě králíci a slepice doma nevadili. Potom ani andulky a pejsek. Nicméně byli všichni venku na dvoře. Jako děti jsme tak byly vychováváni. Že zvíře bydlí jinde, než člověk. Zvířata mám rád, ale nějak mi prostě nesednou doma. Tam mají být, myslím, především lidé, děti..., ne ?

Zajímavý sport pro tebe?

Nejzamilovanější jsem do lyžování. Velmi mne ale baví stále tenis a rád jezdím na kole. Nejčastější je ale pro mne běh. Ráno, když vstanu, mám velmi rád se provětrat. To pak je úplně jiný den.

Přeji i vám hodně jiných dní!