26.-30.10.2018

doc22 page 001

Podzimky 2018- Celým srdcem

Hlavním tématem letošních Podzimek, které začaly mší sv. 26. října a končily 30. října, bylo hledání životní cesty. Chci být řeholníkem, knězem? Rodičem? Celým víkendem nás provázeli „hosté“, kteří nám vyprávěli své zkušenosti a zážitky ze života a proč si vybrali cestu, kterou dnes žijí.

V pátek večer jsme vyslechli svědectví manželů Kovářových, kteří se spolu po třech letech chození vzali a první dva roky manželství prožili bez dětí. Celkem pět let poznávání nejen své drahé polovičky ale i sebe. Čekání není moc příjemné, tak to cítíme asi všichni, ale každá vteřinka, kterou čekáme, je Bohem promyšlená. Teď mají tři kluky a při pohledu na tuto rodinku usmívající se bez přestávky od ucha k uchu se nedá zabránit úsměvu.

Sobota byla v bílo – modrém stylu. Přijely Misionářky lásky, sestry Matky Terezy. Obě dvě byly jiných národností, jedna pocházela z Indie a druhá z Polska. Popsaly nám jejich poslání, kterým je pomáhat nejchudším z nejchudších. Toto dílo začala Matka Tereza v Indii, a aby se tamějším lidem přiblížila, nosila jednoduché bílo – modré sárí. Misionářky lásky celý den chodí a pomáhají lidem, kteří pomoc potřebují. Misionářky lásky rozsévají laskavost, pokoru a skromnost téměř po celém světě. Ačkoli nebyly české národnosti, čeština jim šla velice dobře a neměli jsme problémy s porozuměním. Sestry byly jako bezedné poháry plné Ducha Svatého, tak radostné. Ještě před odjezdem nám zazpívaly písničku.

Další byli na řadě Křížovníci-Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou. Je to jediný mužský řád založený ženou, Anežkou Českou a zároveň jediný rytířský řád založený v českých zemích. Křižovníci zakládali jedny z prvních špitálů (nemocnic) ve střední Evropě a dodnes pomáhají nemocným lidem. Celý den jsme zakončili modlitbou.

Neděle byla ozvláštněna několika hodinovým výpadkem proudu, ale vše probíhalo, jako by elektřina byla. Od dvou sester Faustýnek jsme se dozvěděli o kongregaci sester Matky Božího milosrdenství. Stejně jako ostatní „hosté“ nám popisovaly svůj život. Co jsem si ale z jejich návštěvy odnesla jako největší zážitek, byla večerní modlitba, která začala zhasnutím světel v místnosti. Sestry nám pustily velice uklidňující hudbu, do které kladly různé otázky jako: „Komu patřila vaše první myšlenka po probuzení? Pomysleli jste dneska na Boha? Co jste dnes Bohu řekli?“ a spoustu dalších otázek, které, myslím, zasáhly nejen mne. V tu chvíli jsem skoro přestala vnímat kamarády kolem sebe a mluvila pouze a Bohem. A bylo to tak nádherné!

Další den byl také nádherný, vlastně byly všechny dny krásně prožité. Pondělí jsme zahájili, spolu s novoknězem Jendou Lukešem, mší svatou. Jeho kázání bylo vtipné ale zároveň výstižné. Po obědě jsme vyslechli jeho povídání o cestě, která ho dovedla ke kněžství. Dlouho se nechtěl přiznat, že ho Bůh volá ke kněžství. Ale po několika letech si uvědomil, že být knězem je přesně to, co chtěl. A den jsme zakončili „malou“ procházkou na Velkou Deštnou. Na vrcholku jsme se rozdělili do několika skupin a modlili se růženec cestou dolů. Našli se i tací odvážlivci, kteří celou cestu dolů běželi a během toho se modlili!

Byl to nádherně prožitý víkend a bez nejmenšího zaváhání mohu říct, že si každý našel něco, co se mu velice líbilo. Někomu se líbila bohoslužba s novoknězem, procházka na Velkou Deštnou, zpívání písniček nebo společné modlitby.

Když se ohlédnu na tuto akci, vybaví se mi úsměvy, smích a Boží přítomnost. Hned bych jela na Vesmír znovu!

Verča Tesařová

přihláška