11. - 13.5.2018

 teenagers

Fotky

LODNÍ DENÍK

Kapitola první a poslední

Dne 11. 5. 2018 jsme se sešli v počtu zhruba padesáti námořníků v přístavu Deštné v Orlických horách. Vypluli jsme všichni na jedné lodi a Bůh byl náš kompas. Naše společná plavba začala mší a po ní výbornou večeří. Když všechny lodní prostory zaplnila "vůně" česnekové pomazánky, přibrali jsme ještě pár námořníků a vypluli. Seznámili jsme se s posádkou i kapitánem, a taky s příběhem jednoho starého mořeplavce a jeho tajným pokladem. A taky jeho dcerou, kterou jsme ještě ten večer museli ochránit před piráty. To se sice neobešlo bez menších ztrát končetin, ale víte jak se říká pirátovi se všemi končetinami? Začátečník.

Ráno po náročné rozcvičce a vydatné snídani v podobě rohlíků s marmeládou jsme se rozhodli napsat dopis obchodníkovi z Porto France, který měl u sebe mapu k pokladu. Pirát by neřekl, jak vás ze psaní dopisu můžou bolet nohy. Potom se nám Jeník snažil připomenout, kdo je na lodi kapitánem. Nutno říci, že náš kapitán umí uvařit výborné rizoto.

Odpoledne jsme konečně zakotvili v Porto France. Najít obchodníka sice dalo práci, ale domluvili jsme s ním skvělý obchod. Když mu pomůžeme získat zpátky od pirátů jeho zlato, dá nám mapu k pokladu. Protože na některé z nás z té divoké jízdy přicházela mořská nemoc, šly jsme nejdřív na mši nabrat ten správný směr. Po mši jsme se vydali do boje s piráty. Získat zlato nebylo vůbec lehké, ale když jsme všichni táhly za jedno lano, tak se nám to nakonec podařilo. Za odměnu jsme dostali nejen mapu, ale i večeři. Posilněni jsme se vydali hledat poklad. Našli jsme ho, vykopali a snědli. A jako bonus v něm byl kvalitní přírodní substrát.

Z večerních chvalozpěvů v kostele, které byly naprosto nádherné mimochodem, jsme se vrátili vážně v dobrém rozpoložení a tak z podpalubí za chvíli doléhal zpěv námořníků a drnčení kytar. A k velké radosti prvního palubního důstojníka Petra hřměl burácivý smích námořníků až do noci.

Když se nám ráno podařilo vyhrabat se z kajut, nasnídali jsme se vyrazili jsme na mši, kdy jsme dostali na starosti hudbu. I když náš zpěv stál za starou belu, nesmírně jsme si to užili. Část posádky jsme vylodili už u kostela a pak naše vesmírná loď pokračovala zpátky do přístavu. Povídali jsme zážitky z plavby, najedli se a vydrhli pečlivě celou palubu i podpalubí. Nabrali jsme příznivý vítr do plachet a za nedlouhou dobu vyplněnou sledováním filmu a zbytečným klábosením u čajové vody jsme byli zpátky v Orlických horách. Po nekonečném loučení jsme se každý rozjel do svých domovů a kromě energie tak na dva měsíce dopředu, jsme si vezli lodní amulet. Nakonec bych napsala už jenom, že to byla opravdu nezapomenutelná plavba.

 

Anežka V.