21. - 23. 2. 2020

běžkařský víkend68796

Ani nedostatek sněhu kdekoli jinde, než na horách neodradil pár odvážlivců se i letos vydat na běžkařský víkend. Mnozí z nás vystupovali vzhůru k Vesmíru s očekáváním, že na lyže se nejspíš ani nepostaví, protože sníh nebyl nikde v dohledu. Ovšem po přivítání nás potěšilo zjištění, že nahoře na vrcholcích přeci jen nějaký sníh na lyžování je.

Po úvodní mši svaté a večeři nastal obvyklý seznamovací večer pro všechny, kdo si přijeli zalyžovat. Vzájemně jsme si také popovídali o našich zkušenostech s lyžováním, aby byl přehled, na jaké trasy v sobotu vyrazíme. Večer rychle utekl a postupně se odcházelo načerpat síly před sobotním výletem.

Ráno jsme se posilnili snídaní, poslechli si slovo na den a konečně vyrazili na běžky. První výstup nahoru nad sjezdovku byl sice namáhavý, ale v dobré společnosti cesta utíkala rychle, nahoře už jsme nazuli lyže a vyrazili. Na rozcestí v Luisině údolí přišlo rozdělení na skupiny, zkušenější lyžaři vyrazili na delší a náročnější trasu směrem na Pěticestí a dál. A naše skupina začátečníků či rekreačních běžců vyrazila směrem na Velkou Deštnou, protože naše trasa byla kratší, nikam jsme nespěchali a užívali si výhledů na zasněžené vrcholky. Po krátkém vydechnutí a posilnění na rozcestí jsme se vydali na poslední stoupání k Velké Deštné, kde jsme si vylezli na rozhlednu. Na cestu zpět jsme se jako skupina rozdělili na dvě menší, nadšení běžkaři, kterým zbyla ještě energie na lyže vyrazili zpět stejnou cestou a užívali si dlouhých sjezdů a zbytek na chvíli lyže zul a vyrazil prudkou pěšinkou kousek po svých. Po návratu na Vesmír jsme společně oslavili mši svatou, navečeřeli se a večer nás čekalo vyprávění o cestě na Sibiř od Aleše Dolečka. Na závěr dne jsme se ještě podívali na 13. komnatu Pavla Fišera a příjemně unavení odcházeli spát.

V neděli ráno jsme jako obvykle vyrazili na mši dolů do Deštného a ti kteří zbyli se vrátili na oběd a pohádku zpět. A tak jsme zakončili letošní běžkařský víkend.

Klárka Šimková

Moje kamarádka mě pozvala na tuto akci týden před začátkem a já se musel rychle rozhodnout. Přemítal jsem si v hlavě: “Budu tam znát jen ji, pojedu tam sedm hodin, na běžkách jsem nikdy nestál a budu muset shánět celou výbavu!”. Ale rozhodl jsem se, že musím na chvilku vylézt ze svého pohodlí a jít něco zažít. Když jsme přijeli, měl jsem trochu radost, že nevidím sníh a uklidnilo mě, že nebude trapas :). Přijetí týmáků bylo velmi milé a hned jsem tam vnímal domácí prostředí, kde se mohu cítit bezpečně a s tím přišla i odvaha. Když jsme se přeci jen jeden den vydali na špici hledat sníh, byl jsem moc šťastný, nejhezčí okamžik byl, když jsem si to sám běžkoval v tom zasněženým lese a všude bylo ticho, jen já a ta pohádka. Také rád vzpomínám na večerní procházku s loučemi ke křížku. Odvážím si z této akce, malé ale důležité překonání svých hranic, poznání nových přátel a to nejdůležitější, že jsem se tam mohl setkat s Bohem. Deo Gratias a díky celému týmu!

Kamil Kněžíček

(Účastníci Běžkařského víkendu)

fotky